janzemanek

(Fotky) Lucka a Ford Mustang po západu sluníčka

Added 2024-09-14 17:00:10 +0000 UTC

Když jsme končili na benzince a měli jsme snad všechno, co jsem chtěl a co mě napadlo, bylo jasný, že ještě budeme pokračovat s příběhem ženy, která ve svym Mustangu, po tom co si natankuje, pojede vyhřívat svoje tělo v paprscích posledního světla.

V hlavě to zní dobře, v reálu to bylo šložitější :D Jednak mraky.. druhak už jsme najeli dost kiláků. Ale protože jsem měl oči otevřený dokořán, viděl jsem, že asi půl kiláku od benzinky byl vjezd na pole a vypadalo to, že tam vjedu nejen já se svym téměř 30 let starým karhanem, ale že by to mohl dokázat i Honza se svou 59 let starou Fordkou.

Přísahám bohu, že Honza byl naše největší štěstí, který nás mohlo potkat. Auto za víc než mega, který je vzácný jak hovado a on byl v pohodě s tím, aby se na štěrku rozjel jak hovado (potřeboval jsem to pro příběh). Byl v pohodě s tím, že se mu Lucka bude dotýkat laku auta všema částma těla, byl v pohodě s tím, že najede na pole.. Vlastně byl úplně v pohodě téměř se vším. A my jsme samozřejmě dávali největší pozor, aby se tomu krásnýmu autíčku nic nestalo.

Dokážu si ale lehce představit situaci, že auto je nedotknutelný, že na pole se s ním nepojede, hrabat nebude, uvnitř se bude sedět jen ve speciálních přezůvkách atd atd.. A pořád by to dávalo smysl, jen by to celý bylo o hodně moc těžší.

Dobře.. takže u benzinky sedáme do aut a jedeme do polí. Jsem zase vystresovanej. Na to, jak zastavit auto mám jeden pokus a nevybral jsem si tu nejjednodušší variantu. Budu fotit v protisvětle, takže budu potřebovat vlastní světla (a vlastně proto jsem si je vezl). Vytahuju světla, prodlužku, chci rozložit softbox, ale napřed vyzkoušíme fotku s šírem. Slunko je za chvíli pryč, musim makat.

Do toho mě napadlo, že mám sebou vlastně mlhostroj a přišlo mi, že když si udělám mlhu mezi těma polema, tak to bude vypadat nejlíp na světě. Představoval jsem si, jak do toho rozsvítíme světla od auta a moje světla, mlha se bude válet při zemi jako když svítá v podzimních dnech.. a bude to pecka.

Jdu si ještě do auta pro to šíro.. a šíro nikde. Asi někam zapadlo. Hledám pod sedačkama, hledám na sedačkách, v kabelích, v batozích.. Možná vypadlo, když jsem nosil techniku. Hledám pod autem, hledám v trávě, hledám všude, ale šíro nikde. Slunko zapadá rychlosti blesku.

Hledáme v Mustangu, kolem mustangu, hledáme všude. Koukám na fotky ve foťáku, kde jsem to šíro použil naposledy a vidim, že na benzince před asi půl hodinou. Je mi jasný, že objektiv zůstal tam a dost pravděpodobně je jasný, že už tam nebude :D

Existují dvě možnosti. Buď jedu pro šíro a mezitim zmizí slunko, nebo budeme fotit padesátkou a mezitím zmizí šíro.

Pár vteřin přemýšlení.

Jedu pro objektiv.

A díky bohu, je tam! Takže sedám s drobnou úlevou zpátky do auta a pod plným plynem jedu zpátky za Luckou a Honzou. Vidim, že světlo je fakt ztracený, ale nebudu přece pičovat kolem něčeho, co nemůžu ovlivnit.

Přijíždím na místo, všichni máme radost, že nedošlo k újmě na majetku (:D) a startuju mlhostroj. Lucka se svlíká, foukáme do toho mlhu, ale není to mlha. Je to kouř! :D Naživo to vypadá i tak božsky. Má to atmosféru jako hovado, jsem nadšenej. Lucka se svlíká ještě víc. Pouštíme víc a víc kouře. Fotím, fotím, fotím a najednou je šero.

Čumim na fotky a vidim dvě hrozný věci. :D Jednak jsme nerozsvítili světla od auta a druhak ta mlha.. nebo kouř nebo co to je.. Vypadá na fotkách úplně z prdele! .. Vypadá to, že to starý auto je rozbitý a čudí. Vypadá to, že si Lucka uprdla největší olejovej prd, vypadá to, že vedle nás sedí banda trampů a opíká maso. Vypadá to prostě všelijak, ale ne tak, jak mělo. Jsem nasranej. :D

A do toho Honza s Luckou téměř jednohlasně hlásí, že už brzo budou muset jet. To je čára přes rozpočet - měl jsem ještě vymyšlený noční fotky, kdy naplním auto mlhou, rozsvítím tam červený bordel světlo, zvenku posvítím modrou, která bude reprezentovat měsíc a uděláme sprosťárny!

Honzu tahle idea nadchla a říkal, že když se o čtvrt hoďky zpozdí, nic se vlastně nestane. Lucka dál trvá na tom, že mi dá ještě pět minut, protože domů to jsou víc než tři hodiny a brzo ráno vstává do práce. To jsou všechno velice neromantický informace.

"Zařadil jsem trojku", pod tlakem začal foukat kouř do auta a nehledě na to, že ještě nebyla úplná tma rozsvěcujeme modrý a červený světlo. Nevypadá to ještě dobře, ale co zmůžu, není čas.

Pro svou vymyšlenou věc potřebuju aby si Lucka KLEKLA na sedačku. Nejhorší možná věc. Honza souhlasí, protože ví, že to znamená vystrčenej zadek. Já se u toho modlím, aby péra v sedačce tento tlak vydržely a na Honzovo péro radši nemyslím ( :D :D :D).. Lucka maká co to jde, aby už to bylo rychle za ní a plní tak všechny moje přání ještě dřív, než dořeknu jakoukoli danou větu a tak jsme v mžiku hotoví.

Plácáme si se všema na znamení dobré práce a ze mě najednou všechno spadlo a skoro se mi chtělo brečet. Z toho, že jsme sehnali auto, z toho že se jakš takš povedlo počasí, z toho že máme hezký fotky, z toho že konečně všechen stres může odejít z těla. Prostě úleva, radost a zároveň špetka smutku z toho, že už to všechno končí a malinkatá vyděšenost navíc, protože v mojí hlavě vyrostl další blok z toho, že série jakou jsou tyhle se budou překonávat těžko...

Ale to půjde. :)))

PS: Vsadim se, že nejvíc se vám líbí černobílá fotka! :D ... šíro no... :D